Po probuzení ve Valboně se nám naskytl úchvatný pohled ze stanu. Údolí se teprve schovávalo ve stínu, zatímco na vrcholky okolních hor už dopadalo slunce. U snídaně jsme se ještě naposledy pokochali, usušili stan promáčený rosou a dali údolí sbohem. Naší další cílovou stanicí je jezero Komani a musíme stihnout trajekt, který odjíždí ve 13:00.

Jezero je asi jen 24 km vzdálené, ale jak víme, silnice může vypadat všelijak. Děláme krátkou zastávku ve městě Bajram Curri, kde doplňujeme zásoby pitné vody, která se tu zatím nikde nedala načepovat. Kousek za Bajram Curri jsme objevili monumentální pomník místního hrdiny, po kterém je město pojmenováno. Nejlepší časy má už tohle místo dávno za sebou, místo davů lidí se tu po strništi procházejí krávy.

Do přístavu Fierzë jsme dorazili s rezervou. Kupujeme lístek na loď Rozafa za 30 € po dvě osoby a auto a těšíme se na údajně jednu z nejkrásnějších plaveb lodí na světě. Cesta trvá déle jak 3 hodiny, řeka se proplétá mezi strmými vrcholky hor, kolem se střídají zalesněné kopečky s divokými skalami. Nebe nad námi se celou dobu tváří, že by mohlo sprchnout. Naštěstí se tak děje asi až 15 min před cílem.

Po čtvrté hodině opouštíme loď a za vydatného deště se vydáváme do Shkoderu. Cesta je hodně adrenalinová. Rovné kousky pokryté asfaltem jsou spíše výjimkou, jinak je silnice samá zatáčka, popadané kamení a výmol. Po dvou hodinách drncání, které však bylo doprovázeno neskutečnými výhledy, sjíždíme z hor do civilizace. Dokonce i počasí se umoudřilo a přestalo pršet.

Ve Shkoderu máme vyhlédnutý kemp, takže míříme přímo do něj. Stavíme stan a jdeme na večeři. Průvodce říká, ze skadarskou specialitou je kapr z místního jezera. Necháme se tedy zlákat.