Brzké ranní probuzení a plavání v moři bylo naše albánské poslední. Opustili jsme náš apartmán a vydali se vstříc dalším dobrodružstvím.

Po cestě jsme se zastavili v Sarandě dokoupit zásoby a frčeli na krasovou vývěrku The Blue Eye (modré oko). Před vjezdem jsme zaplatili 200 lekë, posléze zaparkovali a natěšeně spěchali k tomu úkazu. To, co jsme spatřili, byla nevídaná věc. Z krasové jámy (45 metrů hluboké o průměru 4 metry), která hrála všemi barvami, se valil takový proud vody, že okamžitě tvořil širokou říčku. Neskutečná podívaná! Voda byla horsky studená, přesto to nezabránilo odvážlivcům skočit do toho krásně modrého „oka“.

Po obědě v místní restauraci s neochotnými a otrávenými číšníky jsme našeho Renaulta nasměrovali na město Gjirokastër.

Naše kroky směřovaly do staré části města s rozložitým hradem (zřejmě z 12. století), který dříve chránil hranice Byzantské říše. Po zaplacení 200 lek / os. jsme si mohli volně prohlédnout venkovní prostranství a sbírku děl a kulometů z 2. sv. války včetně trosek sestřeleného amerického letadla. V kopcích pod hradem jsme mohli vidět kamenné domky s břidlicovými střechami podobné těm v Beratu. Historické části města jsou chráněné UNESCO a tomu také odpovídají vyšší ceny všeho.

My jsme k ubytování radši zvolili spodní „obyčejnou“ část města, kde jsme na hlavní třídě sehnali pokoj za 15 € (2000 lek). Aspoň jsme si mohli užít trochu nočního městského ruchu v místním baru nad pivem a rakijí a ochutnat místní specialitu – kukurec (grilovaná ovčí játra na špejli převázaná ovčími střívky).

Perlička na závěr … krátce po příchodu na hotelový pokoj jsme zažili slabé zemětřesení! Celý hotel se zachvěl v základech. Celé to trvalo asi 5 vteřin, ale nebylo to příjemné.