Náš poslední den v Albánii jsme se rozhodli prožít cestou okolo krasového jezera Ohrid.

Vyrazili jsme směrem na Makedonskou hranici, projeli bez problému přes celnici a už jsme sjížděli ke klášteru Svatý Naum. Na parkovišti chtěli 50 makedonských denarů, které jsme samozřejmě neměli – spravilo to jedno Euro. 🙂 Je to hodně navštěvované misto, takže i po sezóně spousta lidí. Vyzvedli jsme dvě kešky, natočili si svatou vodu (vytékající zpod jednoho kostelů), za vás všechny se pomodlili a pokračovali dále.

Cestou do města Ohrid po východním břehu jezera jsme udělali ještě pár zastávek a našli další kešky, u některých jsme si pěkně protáhli tělo.

Město Ohrid společně s jezerem jsou zapsány na seznamu UNESCO, nemohli jsme tedy město nechat zcela bez povšimnutí. Je to příjemné upravené historické městečko se spoustou restaurací a kaváren, šperkařskými obchůdky a samozřejmě výhledy na křišťálově čisté jezero. Uvelebili jsme se na jedné zahrádce restaurace s výhledem na kostel a dali si k obědu makedonské speciality. Po krátké prohlídce a vyzvednutí další kešky jsme se vydali zdolat zbývající 2/3 obvodu jezera.

Přechod hranice zpět do Albánie proběhl opět hladce a jelikož do tmy ještě nějaký čas zbýval, zajeli jsme se podívat do rybářské vesničky Lin. Budili jsme pozornost místních a sklízeli zvědavé pohledy, ale bylo tam krásně.

V Pogradci jsme už jen nakoupili a zašli na večeři do místní taverny, kde pan majitel uměl pouze albánsky. Ale domluvili jsme se a pochutnali si na shish kebabu se salátem. Pořádně najedení a spokojení jdeme odpočívat před dlouhou cestou domů.