Dnes jsme měli v plánu prozkoumat opačný břeh zátoky Sogod Bay než včera. Vybrali jsme si k tomu 50 km vzdálenou Molopolo Beach. Předpověď slibovala převážně slunné počasí ideální k odpočinku na pláži a šnorchlování. 🌴

Po dlouhé době snídáme vajíčka (s rýží), takže spokojenost. Pak opět míříme na autobusák. Už se tu vyznáme, takže víme, že stačí nahlásit cíl a místní se o nás postarají.🙂 Okamžitě nás směrují do jeepney, sedí nás tam asi dvacet a jsme plní, můžeme vyjet. To ovšem netušíme, že lidí se tam vejde ještě jednou tolik, ty postupně přibíráme cestou stejně jako pytle rýže a další náklad. 😀 Moc rychle nefrčíme, ale nevadí, nemáme to daleko. Nicméně cíl jsme přejeli, a tak nás místní týpek veze pár kilometrů zpět na motorce.

To bychom nebyli my, aby nám už cestou na pláž nezačalo pršet. Naštěstí to nebylo nic dramatického, takže naše plážování může začít. 🙂 Mraky se nad námi honily celou dobu, ale chvílemi sluníčko vyhrávalo. Od vody nás vyhnala až velká šedá stěna, která se přiblížila. Do pěti minut začalo pršet. Schovali jsme se k místním pod stříšku a opět se stali středem pozornosti. Fotili si nás, vyptávali se.

Když bylo po dešti, přišlo z vedlejší chatičky pozvání k rodinnému obědu. No, nechtěli jsme urazit. 😇 Seznámili jsme s Robertem a jeho asi dvacetičlennou rodinou. Ochutnali jsme mušle, vepřové adobo, smažené kuře, grilovaného tuňáka a starali se o nás jak o vlastní. 🙂 Opět jsme si ověřili, jak jsou Filipínci úžasně přátelští a pohostinní!

Cestou zpět nám jiní domorodci chytili jeepney do Sogodu. Tentokrát jsme měli tu čest sedět vedle řidiče.

Po odpoledním spánku jsme vyrazili do města a na večeři. V celém městě je umění najít něco jiného než smažené nebo grilované kuře. Vyměnili jsme ho nakonec za grilovaný bůček. 🙂 Dobré to bylo, ale pořádně tučné. Zas na dlouho teď bůček oželíme. 🙂

Brzo ráno nás čeká dlouhá cesta, takže zabalit, vyčurat a spát. 😴