Bylo 5:30 a ozval se budík. Vůbec se nám nechtělo vstávat, ale další dobrodružství nás volala. Když jsme po šesté opouštěli hotel, trošku začalo krápat, bylo to osvěžující a za 5 minut jsme už sháněli na terminálu bus do Tacloban, ale bohužel. První odjel v 5:00 a druhý v 6:00. Super 👍Vzali jsme za vděk minivanem, kde jsme ovšem zaplatili 3x jízdné – naše batohy zabraly jednu sedačku 😁

Cesta docela frčela. Po příjezdu nám hned za 3 minuty odjížděl autobus do Catbalogan…aspoň jsme si stihli odskočit a pokračovali jsme dál. Asi jsme ten den měli štěstí, protože v Catbalogan jsme hned přestoupili na další autobus, a to už do naší cílové destinace Calbayog. Od pochozích prodejců jsme v buse koupili aspoň hamburgery… na oběd nebyl čas.

Po devíti hodinách jízdy jsme kolem 16- té vystoupili z busu úplně vyšťaveni. Bylo to v tom vedru náročné, obzvláště když nemůžete pít – nemáte si totiž kam odskočit na záchod.

Na nádraží jsme vydechli, dali studenou colu, pak chytli tříkolku/ motorovou; pozn. tady totiž mají i tříkolky s jízdním kolem/ a vyrazili hledat nocleh. Až čtvrté ubytko bylo slušné a mělo i okno🙂 A hurá na pifko, museli jsme doplnit tekutiny 🤪

Večer jsme si ještě stihli prohlédnout přístav a okolí našeho penzionu. Calbayog na nás zapůsobil skvělým dojmem.

Poznámka: Na Filipínách je strašně populární karaoke. Slyšíte ho opravdu všude. Dnes v baru šel mikrofon z ruky do ruky a všichni se ohromně bavili, včetně nás 😂