Poučeni z předchozího dne jsme šli tentokrát pro motorku najisto. Den předem jsme napsali přes FB Richardovi, který jako asi jediný v Legazpi skútry půjčuje. Za 800 pesos (300 Kč) na 24 hodin a pláštenky jsme dostali v ceně, vypadá to, že se budou hodit. 🙂 Sotva dojedeme na benzínku za rohem, rozprší se. Zůstáváme ale optimističtí, už známe zdejší proměnlivé počasí.

Po chvíli startujeme směrem na Cagsawa Ruins, což jsou pozůstatky kostela, ve kterém v 19. století zahynula spousta lidí, kteří se tam schovali před výbuchem sopky. Původně jsme si mysleli, že ruiny jsou někde v pustině, ale je to místní turistická atrakce jak hrom. Turisté jsme tu tak čtyři, zato stánkařů asi padesát. Mayon se schovává v mracích. Vláďa si aspoň dělá radost koupí ručně dělané mačety a nože. 😎

Další zastávkou je jezero Sumlang, kde je opět výhled na Mayon. Ten je tady ovšem se svojí výškou skoro 2.500 m.n.m. vidět odevšad. 🙂

Přes město Camaliq a dále filipínským venkovem míříme na Quintinday Hills Formation, obdoba Chocolate Hills, které jsme viděli na ostrově Bohol. Ovšem tady bez davů turistů a se sopkou v pozadí. 😉 Smíme vystoupat na dva kopečky. Užíváme si klid, sluníčko a bezvadný výhled, dokud vítr odněkud nepřivane šedou masu mraků. Víme, že musíme hned dolů, jinak budem mokří na kost.

Dole nám místní průvodce vysvětluje, že léto začíná až v dubnu, že se máme pak vrátit. 😀 Jinde zas říkali, že léto mají od března, kdo se v tom pak má vyznat …

Máme už hrozný hlad, a tak si ve stánku dáváme nudle, kuře a cosi smaženého s rybí příchutí, jako dezert máme smažený banán. To vše pro dva lidi za 94 pesos (37 Kč). 👍

Cestou zpět se chceme trochu přiblížit sopce, takže jedeme nejbližší cestou, která je na mapě. Je to ovšem pěkná rallye, samý kámen, louže, černé bahýnko s pískem, přejíždíme koryta řek, která jsou naštěstí téměř vyschlá. 😎 Ale řidič i skútr to zvládají v pohodě. 😉

Večer konečně ochutnáváme místní specialitu – Bicol Express (vepřové vařené v kokosovém mléce s chilli papričkami). Je to výborné, paní domácí je nadšená, že k ní zavítali první cizinci a fotí si nás. 🙂 Po setmění můžeme z našeho ubytování zase obdivovat žhnoucí lávu stékající z vrcholku do asi kilometrové vzdálenosti.