Na dnešek jsme se konečně vyspali ve spacáku a ráno nás potěšil výhled na kouřící termální bazény, které máme asi 20 m od stanu. Kdo by odolal posnídaňové koupačce, než se sem nahrnou davy při otvíračce lázní. 🙂
Osvěženi (no, vlastně voda má 36 stupňů) jsme začali chystat kola na první pořádný cyklovýlet. Krátce po desáté jsme se vydali krajinou vinic do vesnice Cserépváralja, což je výchozí místo pro výlety k tzv. „úlovým“ skalám, což jsou kuželovité útvary sopečného původu s vytesanými výklenky. Působí mysticky, pravý účel kamenů prý zatím není znám.
Na kole se k nim dojet nedá, tak jsme Adince radši vzali i krosnu a udělali si takový trojboj – celkem 20 km na kole, 5 km pěšky a nekonečné cachtání v bazénech. Kameny jsme potkali dva, jednu zříceninu, jedno vydlabané skalní obydlí a několik hlubokých děr v zemi. K čemu sloužily, to nevíme.
Každopádně přírodní park Bukové hory, jak se to tady jmenuje, by opět byl zajímavou destinací na více dní. Jak název napovídá, docela jsme si tu na kolech i pěšky nastoupali.
Po sportovním výkonu jsme se zchladili v jediném nevařícím bazénu a zbytek odpoledne strávíme na brouzdališti. Večer se ještě jdeme projít po vesnici, kde v místní restauraci ochutnáváme proslulé výborné víno Egri Bikavér neboli býčí krev. Po večeři ještě třetí koupačka a může se jít spát.
Světoběh 