Dnešní ráno nás probudilo konečně sluníčko 🥳 Obloha polojasná a slíbené teploty kolem 26 stupňů, super počasí na výlety.

Dali jsme si lehkou snídani z domácích zásob a krátce po deváté jsme už byli u cenoty asi 20 km za městem. Cenote Ayil slibovala dle Google map přírodní neporušenou krásu. To byla pravda, avšak znamenalo to, že nebyla vůbec zpřístupněná ke koupání. Byla to obrovská díra v zemi uprostřed vesnice ničím neohrazená. Podívali jsme se a zamířili do cenot Agua Dulce a Palomitas.

Ty už koupací byly! Zaplatili jsme 300 pesos za osobu, což se nám zdálo dost. Ale zážitek to byl neuvěřitelný. Vstupovalo se chodbou do podzemí, kde se otevřel ohromný jeskynní prostor. Ve stropě bylo několik malých otvorů, kudy vstupovalo sluneční světlo. Voda měla azurovou barvu a byla příjemně osvěžující, vůbec ne ledová. Krápníková výzdoba byla opravdu bohatá. A to všechno lze zažít doslova na vlastní kůži. Navíc jsme tam byli sami a nemuseli nikam spěchat.

Mysleli jsme, že už krásnější cenotu nepotkáme, ale to jsme nevěděli, co nás ještě čeká. Ve vesnici Dzalbay je totiž skrytý poklad. Místní mladík se nás ujal a zavedl nás strmými schody do naprosto úchvatné jeskyně, která nebyla celá zaplněná vodou, za to měla nádhernou výzdobu. Měli jsme to i se španělským výkladem, kterému jsem sice z půlky nerozuměla, ale bylo to super. 😊 Místnost byla osvětlená jen jedním kruhovým otvorem a pak soustavou odrazných desek vyrobených z alobalu. Fungovalo to luxusně. Mohli jsme se koupat i tady.

Oproti původnímu očekávání jsme v cenotách strávili asi 4 hodiny a pak už byl čas na oběd. Ten jsme zvládli po cestě do Vallazoo. Menší, ale pěkná zoo se spoustou zvířat, která jsou v Mexiku běžná, ale pro nás hrozně exotická. 😀 Adi byla samozřejmě nadšená.

Parádní den jsme zakončili skvělým jídlem v Las Campanas. Dnešek byl jedním z top zážitků tady.