Ráno jsme si přispali až do půl osmé. Po předchozí noci v autě to bodlo. Po dlooouhé snídani a přípravě jsme vyrazili na cestu do Logarske doliny, což je údajně jedno z nejkrásnějších alpských ledovcových údolí, které se nachází u hranic s Rakouskem.
Cesta tam byla docela dobrodružná a zabrala bezmála hodinu. Silnice vedla po úzkých klikatících se silničkách s mnohaprocentním převýšením, kde nebylo radno potkat se s protijedoucím autem natož traktorem.
Samotný vjezd do Logarske doliny je zpoplatněn 7 EUR a hned za závorou se ukáže majestátní panorama Alp, jejichž bledá šeď kontrastuje se svěže zelenou trávou. Míříme až na konec doliny, která je protkaná stezkami a bylo by skvěle strávit tu více času. My se ale chystáme na nejprofláklejší místo doliny – vodopád Rinka, kam, doufáme, zvládne dojít i Adinka po svých. Suché koryto potoka naznačuje, že se možná vodopádu ani nedočkáme. Ale byl tam! A Adinka byla tak statečná, že zvládla nejen cestu pod vodopád, ale i 125 metrů převýšení nad vodopád a samozřejmě to samé zpět. Lezení po skalách ji evidentně naplňuje víc než běžná chůze.🙂
Po sestupu jsme nakoupili oběd ve farmářském automatu a sjeli dolinou níže k penzionu Na razpotju, odkud se vchází do pohádkového lesa. To byla moc pěkně udělaná stezka s domečky a vyřezávanými pohádkovými postavami, odkud se Adince vůbec nechtělo. Pak jsme se museli odměnit kávou a polévkou.🙂
Cestou zpět divokým údolím řeky Savinja jsme se šli ještě pokochat skalním útvarem Igla, který se tyčí hned nad silnicí. Hned jak jsme sedli do auta, začalo pršet. Zatím máme neuvěřitelné štěstí na počasí. Přestože byl už mnohokrát déšť na spadnutí, vždycky počkal na dobu, kdy jsme byli schovaní.🙏
Světoběh 
Napsat komentář