Ranní počasí vypadalo tristně, v kempu jen poprchávalo, ale po cestě autem se vydatně rozpršelo. A to jsme si na dnešní den naplánovali soutěsku, kterou bychom raději absolvovali za sucha než po kluzkých chodníčcích. Ale opět jsme měli štěstí a pár kilometrů před soutěskou déšť ustal a my se radovali z protrhaného nebe.

Soutěsku Vintgar vyhloubila řeka Radovna, kaňon je 1600 metrů dlouhý a místy až 250 m hluboký. Říčka hraje všemi možnými odstíny zelené a modré, divoce poskakuje po kamenech, tvoří hluboké, přesto naprosto průzračné tůně, v nichž plavou pstruzi, a na konci padá z výšky 16 metrů. Tam je vodopád Šum, kde se obvykle končí, ale my většinou děláme věci obráceně. Zjistili jsme totiž po příchodu sem, že soutěska je jednosměrná, vstup je odtud 45 minut cesty převážně do kopce a lístky si musíme rezervovat on-line na konkrétní čas. Naštěstí místa byla a na chytrém telefonu se vše dalo zvládnout během chvilky.

Vlastně to nakonec vůbec nevadilo, že jsme šli obráceně. Alespoň jsme si kopec odbyli na začátku a okruh jsme zakončili právě krásným sestupem kaňonem. Báli jsme se davů turistů a ano, byla tam exponovaná místa, kde se lidi kupili, ale dalo se to zvládnout.

Jelikož Vintgar je co by kamenem dohodil od Bledu, věnovali jsme zastávku na zpáteční cestě ještě tomuto jezeru. Prošli jsme si nábřeží pod hradem, ale příliš nám to tam nesedlo. Je to luxusní středisko, kde jsme si připadali nepatřičně narozdíl od Bohinje, kde se člověk může svobodně osvěžit.

Tak jsme si to vynahradili v kempu a večer jsme zaskočili ještě k řece, kde jsme si počkali na západ slunce za horami. Zítra máme v plánu brzké balení a autovlak, tak snad to stihneme.🙂