Silvestrovský den nezačal úplně podle plánu. Měli jsme strávit několik hodin na výletě na ostrov Isla de la Plata, ale polovina výpravy se na to kvůli střevním potížím úplně necítila. Zkusili jsme tedy objednaný „zájezd“ přeložit o den později a naštěstí to klaplo.

Jakožto jediné plné sil jsme si s Adinkou musely najít náhradní program. Asi 15 minut jízdy od našeho ubytování se nachází přírodní pláž Los Frailes, která je součástí národního parku Machalilla. Sedly jsme tedy do auta a opustily lazaret vstříc dámské jízdě ve vlnách oceánu.

Věděly jsme, že pláž je oblíbeným výletním místem Ekvádorců, proto jsme potřebovaly vyrazit hned ráno, abychom unikly koloně před vjezdem do parku. To se naštěstí zadařilo a byly jsme teprve asi pátým autem na parkovišti. Strávily jsme tu dobré tři hodiny zdrháním před vlnami, běháním po pláži, pozorováním krabů a focením výhledů.

Po obědě „co dům dal“ a poledním klidu jsme se vrhli do víru neturistické části Puerto López. To stačí popojít o dvě ulice dál od pláže a je tu úplně jiný svět. Je znát, že do města přijelo spousta lidí za účelem silvestrovských oslav. Všichni už se připravují na večerní veselí. Odevšad zní latinskoamerické rytmy na plné pecky. Městem projíždějí auta a tuk tuky, na kterých jsou přivázané různě velké loutky monigote, které symbolizují to špatné ze starého roku, čeho je potřeba se zbavit a začít nový rok s čistým štítem. Celé město tepe životem. Že bude tepat až do rána a vůbec se nevyspíme, to v tuto chvíli ještě netušíme.😁

Večer nás na ubytování zmáhá únava, proto si kolem půl desáté dáváme cvičné kolečko po městě na probuzení a pak hrajeme žolíky do půl dvanácté. Krátce před půlnocí nadešel čas vydat se do víru oslav na pláž a hlavní promenádu. Sem se už scházejí rodiny nastrojené do nejlepších šatů, přinášející svoje papírové loutky, které to budou mít za chvíli spočítané. Na pláži vzniká několik podpališť a akce „upal si svoji oblíbenou pohádkovou a filmovou postavičku“ už je na spadnutí. Největší loutky se polijou benzínem a za chvilku vznikne velká vatra, do které lidé přinášejí další a další. Do toho všude kolem vystřelují rachejtle, vznášejí se lampiony štěstí, někdo se koupe v moři, někdo tančí salsu apod. Všichni jsou v ulicích, od miminek až po nejstarší, a atmosféra je taková, jakou bych si přála zažít každý rok.

Kolem půl jedné už jsme v posteli a jdeme poslouchat afterparty z pod okna až do sedmi do rána, jupí. Aspoň že hrajou pěkně, hned by si člověk trsnul.