V noci jsme kromě mnohých zvuků džungle slyšeli hlavně kohouta, který nějak neumí hodiny a kokrhá si klidně ve tři ráno. Snídaně z místních výpěstků se podávala v osm a poté jsme měli strávit celý den na řece Napo. Nafasovali jsme holiny, připravili se na vodní radovánky, nasedli do stařičkého mikrobusu a odjeli cca 2 kilometry k místu, kde parkovaly motorové lodě. Nazuli jsme holínky a odrazili od břehu vstříc mnohým dnešním aktivitám.

Jako první si pro nás průvodci připravili tubing na řece. Spluli jsme dvoje peřeje a volej mezi tím. Ukázalo se, že vodáctví máme v krvi narozdíl od latinoameričanů, kteří tvořili polovinu naší skupiny. Ti nedokázali nasměrovat pneumatiku ke břehu, vystoupit z ní. Někteří zase opustili pneumatiku předčasně a nechali ji napospas proudu, někdo se musel nechat zachránit z kanoe. Ze břehu to byla velká groteska.

Další zastávkou byla záchranná stanice pro živočichy Amazoonico. Tady jsme měli možnost vidět zblízka papoušky, opice, pekari, tapíry, nosála atd. Bohužel každé zvíře tady má svůj pohnutý životní příběh, z něhož se vzpamatovává. Vždycky ten příběh souvisí s lidmi, přivlastňovánímm si divokých zvířat nebo obchodováním s nimi. Nebylo to snadné poslouchání. Asi v polovině případů se ale daří zvířata vracet do volné přírody.

Na další zastávce nám ženy z kmene Kichwa ukázaly, jak vyrábějí tradiční fermentovaný nápoj chicha z yuky a čehosi dalšího. Chuť byla prazvláštní, spíš nedobrá. Co bylo dobrého, to byl oběd – pečená tilápie s různými přílohami. Na závěr jsme si ještě mohli zatančit tradiční kmenový tanec.

Po obědě jsme se zastavili u laguny kajmanů. Samotnému pozorování krokodýlů předcházel nácvik střílení šipek na cíl. Můžu prozradit, že já bych se v džungli neuživila. Krokodýly v laguně jsme nakrmili vnitřnostmi, takže nám ochotně pózovali. To byla poslední zastávka na řece a vraceli jsme se nazpět.

Pro zájemce program ještě pokračoval procházkou v džungli k piraní laguně. Holiny jsme už odevzdali, takže dvacetiminutová chůze bahnem v sandálích, když nevíte odkud vyběhne tarantule, mi přišla dost adrenalinová. Zvířat tam bylo slyšet asi milion, přes bariéru listí je ale těžké něco zahlédnout. S piraněmi jsme štěstí neměli, ale aspoň jedna opice se nám přišla ukázat.

No a od čtyř odpoledne už jenom vstřebáváme zážitky, lebedíme u bazénu s pivem a čekáme na večeři.