Akce na dnešní den byla jasná, poznat aspoň kousek krásného národního parku Abisko, který se nachází v oblasti Laponska nedaleko švédsko-norských hranic. Základem je pořádná snídaně a tak Terka připraví míchaná vejce na slanině s místním chlebem 👍 Do termosek bereme čaj, navrstvíme na sebe oblečení a vyrážíme do místní divočiny.

Vybrali jsme si zhruba sedmikilometrový okruh nazvaný Njakajaure s výchozím bodem u STF Abisko Turiststation. Doporučují jej procházet až od půlky června, ale riskli jsme to už nyní. Teplota kolem 0, zataženo a fouká ostrý severní vítr, když vyrážíme proti proudu řeky Abiskojokk.

Dravá řeka v těchto místech vytvořila krásný kaňon a vyskakovala nad tající led, který ji celou zimu svíral a vrhá se do jednoho z největších jezer Švédska Torneträsk. Je to nádherná scenérie k focení a do toho nám i na chvilku zasvítilo sluníčko ☀️☀️😀 Jak postupujeme dále tak nám tající voda zaplavuje cesty a tak je musíme obcházet a postupovat po divokých pláních arktické tundry.

Krásná panenská příroda pod vysokohorskými hřebeny zpola zasypaná sněhem je všude kolem nás, žádní jiní turisté, žádné známky staveb, jen ticho a sílící vítr, který sebou přináší poslední zimní sníh. Ani soby jsme neviděli, za to spoustu jejich bobků 💩 Po zhruba dvou a půlhodinové cestě jsme zpět a dáváme si oběd ve švédském stylu.

Po vydatném obědě, kávě a sladkém dezertu vyrážíme na druhou část našeho výletu – cesta podél kaňonu k jeho deltě u jezera Torneträsk. I tady je terén plný vody z tajícího sněhu a tak tu přeskakujeme z trsů mechu na další😎 Všude kolem nás pouze břízy, které zde díky drsným podmínkám vyrůstají pouze do výšky 2-4 metry.