Dnešní předpověď slibovala déšť, ale ranní pohled z okna vypadal nadějně, žádné dešťové mraky na obzoru. Po včerejší levádě v lesním tunelu jsme dostali chuť zase na pořádné výhledy. Vydali jsme se tedy na třetí nejvyšší horu Madeiry, Pico do Areeiro, 1.818 m.n.m.
Vyjet autem se dalo až do výšky 1.690 m a k vrcholu vedla asfaltka, ale hlavním cílem cesty byla beztak až turistická trasa za vrcholem PR1, což je superatraktivní, nenáročná, šestikilometrová trasa spojující Pico do Areeiro s nejvyšší horou Madeiry Pico Ruivo. Bohužel je z ní aktuálně zpřístupněn pouze 1 km. Nám to rozhodně stačilo a výhledy byly překrásné i tak. Přece jen to nebylo úplně po rovině a „brácha“ už se docela pronese.
Počasí jsme vychytali, až při cestě zpět se začaly vrcholky halit do mraků. Ale to už bylo poledne a my jsme spěchali uhasit hlad. Původní plán navštívit nedalekou pstruží farmu zkrachoval kvůli množství turistů parkujících kolem, takže jsme popojeli až do horské vesnice Ribeiro Frio a zapadli do luxusně vypadající restaurace Jardim do Vale. Dobře jsme udělali. Espada s banánem a maracujou byla skvělá. K tomu tomatová polévka, česnekový chléb bolo do caco a espetada (špíz) z kuřete s přílohou milho frito. Samé místní speciality na jedničku připravené.
Po dopoledním sportovním výkonu už jsme si nekladli velké cíle a rozhodli se strávit zbytek odpoledne v Santaně v Parque Temático, což je zábavní park, který má znázorňovat madeirské tradice a kulturu v kostce. Bylo znát, že není sezóna, návštěvníci jsme tu byli skoro jediní. Ale to nám nevadilo. Mají tu pěkné dětské hřiště, kafe, pár domečků ala skanzen a to nám stačilo. Dvě hodinky jsme pobyli a jeli domů bydlet.
Světoběh 
Napsat komentář