Nacházíme se v na kraji přírodního parku Los Alcornocales, což je největší korkový les na Pyrenejském poloostrově, proto nás to táhne se do něj podívat blíže. Jako další zastávku si tedy vybíráme město Castellar de la Frontera, nad nímž se tyčí velmi zachovalá pevnost z 12. století.
Cestou od nocležiště k hradu vidíme z auta desítky hnízdících čápů, tak už víme, kam létají přezimovat. Od silnice už jsou také vidět “oholené” korkové duby, kterých je tu bezpočet. K hradu musí náš náklaďáček nastoupat 250 metrů po úzké silnici, ale naštěstí se tu s nikým nemusíme míjet. Překvapuje nás, že není nikde žádná brána, žádné vstupné… Noříme se tedy do středověkých uliček podhradí, kde to vypadá, že stále někdo bydlí. Fotíme malebná zákoutí a hledáme kešky. Když se vymotáme, zjišťujeme, že samotný hrad funguje jako hotel a nedá se do něj dostat. Ale to vůbec nevadí, nám to takhle stačilo.
Okolí hradu nabízí pěkné výhledy do krajiny, dokonce v dálce vidíme Gibraltar. Cestou k autu zkoumáme místní druhy sukulentů. Využíváme výhody karavanu a vaříme si na parkovišti oběd, protože naše časy jídel se s těmi španělskými absolutně míjejí a ani nemáme štěstí na otevřené restaurace.
To se potvrzuje i na další zastávce v zoo v Castellar a večer v kempu, kde sice restaurace otevřená je, ale večeře vaří jen od 20 do 23 h jen v pátek a v sobotu. Zoo potěšila děti i nás, mají tu hlavně mnoho druhů opic, pár velkých koček atd., ale hlavní atrakcí byla velká “kontaktní” voliéra s různými druhy papoušků, které jsme mohli krmit.
Nocujeme dnes ve městě Jimena de la Frontera v kempu, protože jsme se tu chtěli osprchovat a navečeřet. Jenže dnes nevaří a sprcha tu teče jen ledová. Tak aspoň ráno doplníme a vypustíme kapaliny, ať je nám těch 25 EUR k něčemu.
Světoběh 
Napsat komentář