Den jsme začali skvělou albánskou snídaní od našeho ubytovatele Hadžiho. Včera večer jsme se domluvili s Poláky, s kterými jsme se seznámili a trochu popili, že v 8:15 vyrazíme společně na Velký Korab (albánsky Maja e Korabit). Poláci to ovšem nejspíš trochu přehnali s alkoholem a na sraz nedorazili.
Předpověď počasí nám nepřála, ale i přes pošmourno jsme se odhodlali vyrazit. Trochu jsme se obávali, jak a zda vůbec bude cesta značená, z Čech jsme nedokázali sehnat příliš informací o výstupu, nicméně záhy jsme zjistili, že co každých cca 20 m je červenožlutá značka. O značení se zde stará polský turistický klub. Odvádějí skvělou práci, ale i přesto jsme značku dokázali po půl hodině ztratit. 🙂 Chytili jsme se však jiné vyšlapané cesty, která vedla stejným směrem. Až místní pastevec ovcí a koní nás nasměroval zpět na značenou trasu. Stálo nás to 500 lek. 🙂
Po čtyřech hodinách se objevily první kapky deště. K nim se záhy přidaly kroupy, silný vítr, hromy a blesky. Norové sice předpovídali déšť, ale ze budou padat trakaře, to jsme nevěděli. Takovou smršť už naše pláštěnky nepobíraly, a tak jsme strávili dobrou půlhodinu přitulení ke skále. Po utišení nečasu jsme to nevzdali, ale dal jsme zmrzlí a mokří stoupali vzhůru. Až do chvíle, než nás ve 2500 m.n.m. zastihla bouřka druhá. Naděje na zlepšení byla nulová. Přestože nás od vrcholu dělilo pouhých 200 výškových metrů, rozhodli jsme se pro návrat.
Cestou zpět jsme se setkali s největším postrachem místních hor, s pasteveckými psy. Už z dálky jsme slyšeli štěkot a vrčení a za chvíli jsme měli za zády sedmdesátikilovou chlupatou obludu. Psi jsou to nádherní, ale lepší je v uctivé vzdálenosti obejít.
Cestou zpět už jsme se drželi značené cesty, která nás zavedla do trochu jiných míst než cesta vzhůru. Aspoň jsme to měli pestré. Celkem jsme ušli cca 14 km a nastoupali 1300 výškových metrů.
Po příchodu na hotel a zasloužené horké sprše a krátkém spánku nám domácí přichystali neuvěřitelnou hostinu. Dostali jsme fazolovou polévku, míchaný salát, balkánský sýr, ovčí sýr s paprikou, cibulový koláč, skopové maso, chléb a koláč s ořechy. To jsme opět zapili tiranským pivem.

Napsat komentář